Jednoruký Edward

Kdyby Tim chtěl natočit volné pokračování a Johny nemohl, jsem připravená. Vidíte tu podobu?

V hlavní roli já, zánět šlach v rameni, hnusný počasí a neuvěřiteln nuda. Ach jo.
Nějaké tipy na filmy, knihy, počítačové hry?

Plastoví kamarádi

se mají rádi. A já je zbožňuju. Jsou lehcí, omyvatelní, sportovně elegantní a hodí se skoro ke všemu(jak by dodala moje babička stejně jako brambory-ty se taky hodí ke všemu). A pokud mi někdo bude tvrdit,že co je plastové je hnusné dostane od mne cihlou. Plastovou.

Uvařená na Pohodu

I když bych měla říci,že spíš promočená a umrzlá. Filmový festival ve Varech mě nepřivítal zrovna nejpříznivějším počasím. Krom klepání zubama,jsem ale stihla ještě spoustu dalších věcí:

Fotit se na červenýém koberci

Procházet se po kolonádě,

Koupit si to nejkýčovitější pítko na světě a ochutnat jeden odporný pramen.

Zkounzumovat spoustu teplých oplatek.

Otevírat víno mikrotužkou.

A klíčema.

Fotit kamarádky se sochou.

A nechat fotit sebe s chodícími maskoty(ještě mi utekl večerníček a zelený Raoul,ale v úterý už byste mě na fotce fakt nechtěli vidět. Středeční párty byla náročná.)

V nekonečných frontách se lidé bavili různě.

Třeba pitím vodky s nejkýčovitějšího lázeňského pítka.

Nebo focením ostatních.

Vyhrála jsem krém.

Zatímco někteří byli velmi společensky unaveni.

A doprovázela mě i slavná Róza.

Přivezla jsem si spoustu reklamních předmětů.

A nejlepší gumu.

A teď už chystám věci na Pohodu.

.

Jedou se mnou nové holínky.

Nejlepší taška.

A hromada dalších krámů.

A M. bude určitě nadávat,že mám moc krámů. Ale poté co zjistí,že mám tašku narvanou jídle se snad uklidní.

A vy se mi tu zatím mějte hezky. Já se jdu odměnit za tendhle sáhodlouhý článek trochou spánku. Předsevzetí přestat kašlat na blog se zvolna plní,tak to snad děkdo ocení...

Do varu!

Včera grilpárty. Domáci hamburgery, nespecifikovaný počet piv a ráno extramrtvo. Asi začínám být moc stará nebo co.

Potom sprcha a pózování v těch nejpohodlnějších kalhotách světa,které mě budou patrně doprovázet celé léto. Ať si kdo chce říká co chce.

 

A za  pár minut odjezd do Varů. stejně asi jako stamilión dalších lidí. Krámů jak na měsíc.

Doufám,že zas uvidím Halinu Pawlovskou, je to neopakovatelný zážitek na celý život.

 A doufám že nepotkám Lázeňskou Feferku. S obyčejnou veverkou nemá nic společného. Z milého krotkého zvířátka...

 ...se v lázních stává krvelačná mrcha!

 Tak pozor na ně! A užívejte dne, ve středu mě máte zpátky.

Když někdo neumí stárnout je to...

PRŮSER!

Varování ministerstva zdravotnictví: Obsah toho článku je vysoce zdraví nebezpečný a může zbůsobit těžké psychické následky. Pokud nastanou, doražte prosíme postiženou osobu co nejdříve za pomocí těžkého a tupého předmětu, nejlépe kladiva, ať se postižený dlouho netrápí.

1990

2008

 Ale ještě větší prlser je být Pert Kotvald!

 

Hepy brrzdej tů mí

Pozdě ale přece. Den ve znamení průserů zakončený večerem v příjemné společnosti M a osmiosobního Mojita. Suma sumárum jsem docela ráda,že je to za mnou. Tak zase za rok, s dvojkou na krku.

V jednoduchosti je jednoduchost

Přiznávám se,že to tu poslední dobou flákám. Prožívám nějaké složité období. Což já skoro pořád. Asi to bude tím,že to mám složité sama se sebou. Divím se,že to se mnou vůbec někdo vydrží. Asi to jsou lidé,co rádi hlavolamy. Každopádně mám pocit,že čím složitější to mám v hlavě tím jednodušší oblečení nosím, asi to je nějaké maskování,aby ode mne všichni hned neutekli,

 Ale i složitému člověku udělají radost jednoduché věci...

Dárek od babičky k narozeninám.

Vlastnoručně spíchnutý dárek pro kamarádku, největší radost mi dělá,když má někdo radost...(já jsem taky někdo):D 

A šuměnky,které asi zapříčinily,že většina starostí během těhle dvou dnů vyšuměla... Takže patrně nastane velký spam blogeru mými novými články...možná.