Když někdo neumí stárnout je to...

PRŮSER!

Varování ministerstva zdravotnictví: Obsah toho článku je vysoce zdraví nebezpečný a může zbůsobit těžké psychické následky. Pokud nastanou, doražte prosíme postiženou osobu co nejdříve za pomocí těžkého a tupého předmětu, nejlépe kladiva, ať se postižený dlouho netrápí.

1990

2008

 Ale ještě větší prlser je být Pert Kotvald!

 

Hepy brrzdej tů mí

Pozdě ale přece. Den ve znamení průserů zakončený večerem v příjemné společnosti M a osmiosobního Mojita. Suma sumárum jsem docela ráda,že je to za mnou. Tak zase za rok, s dvojkou na krku.

V jednoduchosti je jednoduchost

Přiznávám se,že to tu poslední dobou flákám. Prožívám nějaké složité období. Což já skoro pořád. Asi to bude tím,že to mám složité sama se sebou. Divím se,že to se mnou vůbec někdo vydrží. Asi to jsou lidé,co rádi hlavolamy. Každopádně mám pocit,že čím složitější to mám v hlavě tím jednodušší oblečení nosím, asi to je nějaké maskování,aby ode mne všichni hned neutekli,

 Ale i složitému člověku udělají radost jednoduché věci...

Dárek od babičky k narozeninám.

Vlastnoručně spíchnutý dárek pro kamarádku, největší radost mi dělá,když má někdo radost...(já jsem taky někdo):D 

A šuměnky,které asi zapříčinily,že většina starostí během těhle dvou dnů vyšuměla... Takže patrně nastane velký spam blogeru mými novými články...možná.

Poslední dobou

se rozšiřují zvěsti, že prý jsem zkončila s bogováním. To jsou ošklivé pomluvy. Vůbec to není pravda. Jen jsem prostě poslední dobou vytížená. Tak vytížená,že ani nestíhám pečovat o svůj knír,který z pár tmavých chloupků vybujel do obřích rozměrů.

 Ale já se vrátím, S depilovaným knírem a pořádnou porcí článků.
P.S:v pondělí mi prosím držte palce. Odevzdávám ateliérový projekt a celá se klepu(včetně kníru).

Nicnedělně

Kéžby...po týdnu stonání s krční páteří začínám být jakštakš funkční(resp.ve čtvrtek jsem si konečně došla k doktorovi,abych zjistila,že se mi nemotá hlava od virózy ale od páteře a začla jsem se léčit) takže začínám pomalu dodělávat resty-a že jich je-začínám být dost nervajsní,ale to jsem ostatně skoro pořád. Každopádně místo toho abych poctivě pracovala jsem dneska vyrazila na kamarádkopříteloidní odpoledne. Na letné bylo krásně, u Erharta narváno, kino vydařené(ale to jsem věděla předem, jelikož Malou miss sunshine jsem viděla asi pětkrát) a já líná fotit. Snad mě to do středy přejde....chystáme se totiž s maminkou do MILÁNA-závidět můžete...3,2,1 TEĎ!,ale nakonec pro Vás nějaké to foto mám-podivně oblečené,strom rostoucí z hlavy,ale zas si můžete užít hezkejch stromů:D
P.S. Zítra či v úterý čekejte dvojitou porci Předělej si sám, jelikož jsem Vás minulý týden z důvodu zdravotní indispozice ošklivě ochudila

Code RED

Divadelní fasáda (rozuměj- make-up do divadla)

 A jedna fešná bez ortopedické pomůcky.

(Rtěnka Sephora, kabát HaM, límec zdravotní potřeby)

 Krásný víkend. A neblokujte si páteř. Není to in(už jsem to udělala já a vy byste se sprostě opičily)

Splněná touha

Jak jsem Vám slíbila v předchozím článku, dneska vám prozradím čím jsem v pondělí pobuřovala své ctihodné spolubčany. Ale pěkně od začátku. Měla jsem touhu. Odporně povrchní touhu. Po legínách. Ale ne jen tak ledajakých. Nechtěla jsem ani koženkové, ani latexové ale obyčejné látkové. Jenže s každou nohavicí jinak barevnou.

Jenže jsem nějak pořád nehohla najít svoje srdcovky(a hlavně takové,aby nestály majlant,přeci jenom to není zrovna základní nadčasový kousek:D)
. Tak jsem si je ušila. Na to,že to byl můj první boj se šitím podle Burdy docela spokojenost.

Doma ze mě měli velkou legraci. Ještě větší legraci jsem však měla já z reakce okolí,když jsem je v pondělí venčila.  A to právě způsobilo ono pobouření. Nikde mi nic nekoukalo, nebyla jsem nahá,jenom jsem prostě měla každou nohavici jinak barevnou,ale lidi stejně koukali jak kdybych na sobě měla šál ze staženého kojence. A já se smála. Asi je budu venčit častěji. Člověk by neřekl,že díky tomu,že si oblečete jen trochu nekonvenční kus oděvu můžete pořádat malý sociologoský průzkum.
 A co vy na ně? Myslíte si,že jsem blázen? Častovali byste mě nelichotivými komentáři? Nebo je Vám to putna? A co na to Jan Tleskač?