neděle 6. února 2011

Jaro?!

Pochybuju,že nadlouho. Každopádně sotva opadly sněhy zastrčila jsem kalhoty hluboko do skříně. Jsem přece holčička a holčičky rády šatičky,že.
 




  
(šaty Topshop, mikina Nike, triko ???, brož po babičce)       
 

 

     

   




Abych mohla mít tuhle sukni, muselo umřít zvířátko.

Ne nebojte, nemuselo. Je totiž vyrobena z pravé, poctivé koženky.


Já a můj soukromý půlměsíc. To jen tak někdo nemá.




(Sukně a punčochy HaM, Svetr FaF, tílko a šátek ???, náušnice vyrob si sám)   




 Včera jsme se byli s M.kouknout na blešáku v Meetfactory. Stejně asi jako půlka blogového vesmíru a milión dalších lidí. Bylo tam nedejchatelno a nehejbatelno. Přesto jsem ulovila.



Beruščí sponka na pásek, ještě sehnat vhodnou gumu a budeme spolu moct beruščit.
 

Když jsem byla dost nasycená lovem (a udušená) přesunuli jsme se na večeři zakončenou pečeným ananasem v naší oblíbené mexické restauraci...hmm. A následně do neplánovaného kina na Biutiful.  Dneska jdeme pro změnu do kina zase. -tentokrát na Další rok. Tak jsem zvědavá. A mizím. Pa a večer napočtenou!

sobota 5. února 2011

Grundle

Nevím,jestli mi to jen tak připadá, nebo je to pravda, ale mám pocit,že téměř každý podzim/jaro se módní magazíny vytasí s tím,že se do módy vrací grunge styl. Což o to,já bych ho nosila i kdyby byl totálně out,ale když je in znamená to,že v obchodech mají spoustu pěkných kostkovaných košil.

Každý občas potřebuje být zlobivá holčička, hodit sukýnky do kouta a nasadit kanady.





(Kalhoty reserved, košile HaM, svetr Topshop, šátek Secondhand, brož po babičce)






A jeden bonusový zlý pohled nakonec.

pátek 4. února 2011

Cha! Cha! Chanel!

Chanel je pro mě zosobněním francouzské elegance. Mám ráda jejich módu i kosmetiku (i když ani ne jedno nemám peníze) Rudá rtěnka od Chanella je prostě základ, bez té jse se prostě jako rudortěnkonoš nemohla obejít. Doufám,že chanelích zástupců brzo přibude. Až budu nechutně bohatá a slavná:D (Což vlastně ani nechci)
. A mimochodem tohle video je supr. Doporučuji i pro chornické nerozklikávače videopříspěvků na blozích. Alespoň začátek.
A co vy na to? A co nato Jan Tleskač?

Sedm neznámých

Už jsem si myslela,že se z toho vyvleču. Avšak, kdo se směje naposled ten se směje nejsměšněji, že.

1.Vlastním jednu Sofii
 Půl Milušky
A jednu Otylku/Othella
 2.Umím jezdit na jednokolce(skoro), od té doby co studuju ilustraci jsem na ni ale nesedla, protože se bojím o ruce.





3.Skoro všichni moji kamarádi jsou výtvarníci, hudebníci, filmaři...nebo se o to aktivně zajímají/studují to. Jen můj přítel je IT. Neměnila bych.

4. Jsem disgrafik a v testech profesní orientace mi vyšlo,že v podstatě nemám prostorové vidění. Ideální kombinace ke studiu umění, nezdá se vám:D

5.Zvládám najít nějaké místo (např.obchod) podle mapy kde jsou jen dvě okolní ulice. Navlékla jsem nit do stoje podle tohohle návodu(bez obrázku)
Návlek vrchní nitě: Vrchní nit je provléknuta od cívky do ucha jehly.  Niťová páka se nachází ve své nejvyšší poloze. Nit od cívky provlékneme vodičem do napínače niti. Po provléknutí mezi talířky napínače prochází nit niťovou upravovací pružinou, do oka niťové páky, odtud vodičem do ucha jehly.



6. Mám nad očima dvě pihy (naši říkají,že mi rostou růžky) a uprostřed čela jizvu ve tvaru blesku:D (Ta už se ale za těch 20 let co ji vlastním skoro ztratila)

7.Nemám ráda lichá čísla a tak vám sem dám jednu bonusovku.

 8. Nesnáším výtahy. Ne poliklinice, kam chodím k zubaři, mají vedle toho klasického ještě Pater noster.
Zubařka sídlí v 5.patře a já jsem líná tam šplhat. Tak si řeknu,že to risknu. Má to ale dva háčky. Za prvé se bojím,že nestihnu vystoupit (případně si u toho zlomím nohu) a za druhé,mám hrůzu z toho,že vypadnu za jízdy. A tak celou cestu tímhle oběžným výtahem nahlas vřískám strachy. A myslíte si,že se poučím a příště jdu po schodech? Omyl...

Jinak jsem se rozhodla,že budu statečná  a i když hrozí nebezpečí,že mou rodinu přijde zabít zelený dinosaurus nesešlu tuhle kletbu na nikoho dalšího...

čtvrtek 3. února 2011

Čo? Pončo!

Po ponchu jsem toužila už dlouho, ale pořád ne a ne najít svojí "srdcovku". Tak jsem si jí vyrobila.  Velbloud nebyl záměrem, jela jsem pro "nějakou pěknou vlněnou látku" a tahleta na mě čekala na ramínku se zbytky. Stejně jako ta báječná  hnědá "jakožekožešina" nejradši bych se k ní pořád tulila. Ale to by M.žárlil. Takže to dělám jen občas a potajmu. A mám s ní ještě plány. Zůstaňte natunění! (Což mi připomíná, že už jsem dlouho neměla tuňáka...hmmm)





(Poncho a šála-udělej si sám, klobouk HaM, kalhoty Reserved, boty Crocs)

Když velbloud tak velbloud! (je odepínací)

středa 2. února 2011

Zapleteně a zatepleně

Nejvěrnějšími kamarády do tohohole počasí jsou mi pořádný svetr a čepice. Už chci jaro brr! I když to zamená,že se se svymi kamarády budu muset na nějakou dobu rozloučit. Myslím ale, že to bez nich chvíli přežiju...



(čepice HaM, svetr Marks a Spencer, koník je dřevěný korálek, na který jsem nalepila špendlí...jsem já to ale filuta:D)