Barevníci

Tak tu máte další článek s mojí tvorbou. Zjevně to nikoho moc nezajímá,ale je to moje důležitá a neoddělitelná součást. Navíc,když už jsem to dala dohromady,přijde mi to škoda sušit v šuplíku. A navíc jsem na koleji a foťák jsem nechala v Praze. A stejně vypadám tak opracovaně,že opravdu nejsem vhodná k vystavování.

 Loni jsme v rámci páteřního předmětu Ilustrace chodili do fotografického ateliéru a mohli si tam provádět co chtěli. Stýská se mi po tom, byla to zábava a občas vznikly docela pěkné fotky. Třeba jako tahle sada "Strč filtr co se používá do světla před objektiv". Enjoy. A neumřete.

Osvícení

Nespím, nejím, hrozně kouřím, brutálně (taky máte tak rády slovo brutálně?) nestíhám a sestavuju portfolio. Zatím Vám neřeknu proč, jsem pověrčivá, ale přesto mi drřte palce. Fotit sebe vám nebudu, mám mastná vlasy, kruhy pod očima co vypadají jako monokly a ruce zamatlaný od barev...mohly byste se ošklivě vyděsit. Zato Vám sem dám maličkatou ochutnávku z mého slavného portfolia. abyste viděli,že nekecám a fakt něco dělám.

Jinak jsem Vám,chtěla ohromě poděkovat, počet mých pravidelných čtenářů nyní čítá jedenáct člověků a v sobotu jsem měla návštěvní rekord-celých 24! Vím,že se to někomu může zdát směšné,ale já mám vážně radost. Blog jsem si zakládala v létě,kdy jsem dva měsíce ležela doma s mononukleózou,abych se necítila tak sama a vůbec bych nečekala,že to někoho bude bavit. Nejsem třeskutě zábavná, nejsem módní nadšenec, nekrmím vám pikantními detaily ze svého nabitého společenského života (který momentálně vůbec nevlastním-což je asi o zkouškovém normální) a vlastně tak plkám o ničem. Ale někoho to zjevně baví číst a to mě ohromě těší. Každý komentář mi rozsvítí úsměv na tváři (i ten,kde si přečtu,že jsem divná-když někomu připadám divná tak ať sem nechodí,že) a prozáří den. Díky vám má jedenáctko pravidelnýcch čtenářů!

Pondělkoúterně

Dneska nečekejte nic převratného či duchaplného. Jen pár příšerných rozmazaných oblečkových fotek. Docela všqak vystihují jak se teď cítím, rozmazaná,ale vysmátá:D Už začínám mít zkouškově změněný stav vědomí. tři týdny pekla před sebou. A pak. Snad.
V pondělí jsem měla zkoušku. A udělala jsem ji. Za jedna. Pořád nechápu o čem jsem to mluvila, Ale hlavně,že to je. Oblíkla jsem se klasicky zkouškově-aby bylo vidět,že to beru vážně,ale do národního bych v tom nemohla a taky jsem vzala v potaz abych neumrzla-po dlouhé době jsem na sobě měka něco jiného než kalhoty,triko,svetr...a nepostradatelný růžově plastový přívěsek od přítele. Ten u zkpoušky nesmí chybět

šaty-mango, triko a svetr HaM, bižuterie SIX, šála od M.

  

 

 

 

 

       

Úterý se neslo ve znamení pořizování, zařizování a vyžizování. A v kombinaci tričko (chodila jsem na něj do HaM dlouho chodit koukat-do té doby neý jsem zjistila,že stojí 250 korun a tolik za lásku na první pohled zaplatit můžu ne?) svert, kalhoty. Už z toho umírám. Ale nechci zmrznout, A v šatičkách na mě prostě fouká odspoda. Ale v Centru jsem dneska potkala jednu ulici,kde nebylo po snehu ani mapátky...nemohla jsem věřit vlastním očím.    A dneska? Dneska jdu na výstavu. Se školou. Sice tam bude nacpáno,ale budu to mít levnější a navíc jeden kredit k dobru. Ale asi tam usnu. Měla jsem si jít lehnout nejpozději před dvěma hodinami,ale nějak není čas. Mějte se famfárově a přežijte zkouškové! Zaxhvíli je tu další...

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

              

       

 

 

 

šikézní šička

Dnešní večer jsem, narozdíl od předzkouškového prokrastinování předchozích dnů, ztrávila poctivou prací ve společnosti jehly, nitě a Trucovitého rumuna (rozuměj šicí stroj Nicoletta rumunské výroby).

Snažila jsem se přetvořit tuhle beztvarou, podivně dlouhou, dvacet let starou sukni po mamince v něco nositelného.

Sama nevím jestli se mi to povedlo. Jsem z toho trošku rozpačitá. Ale na druhou stranu, na to,že jsem na stroji šila asi potřetí v životě je výsledek celkem slušný,řekla bych. Alespoň jsem se rozcvičila na zítřejší šití papouška Kakadu do školy...

 Samovýrobě zdar!

No Pictures!

Ne tak docela. Mám pro vás spoustu obrázků, ale můj photoshop je kaput, takže je nemám jak upravit, ořezat,zmenšit...takže pokud se ten zpropadený program podaří M. brzo zporovznit čekejte fotko smršť.
Jsem unavená,bolí mě nohy a je mi trochu špatně ze včerejší malinovky, asi za to může to barvivo (nehledejte v tom žádný skrytý smysl, včera jsem měla abstinenční večer, přeci jenom kortikoidy se nemají s alkoholem rády).

Byly jsme s M.v Bio Oko-točená malinovka, krátké filmy-smršť nápadu,které stojí za to ukrást a několikahodinové válení se v plážových lehátkách (Trabanta nám někdo zabral-gauneři)

(zdorj:biooko.cz)

 

 

 

Doma jsme byli asi v jednu, chtěli jsme fotit s prskavkama,ale všechny byly rozbité, zato jsme ale odpoledne nafotily PF, tako kolem desátého ledna ho tu máte :). Když M. odešel, šla jsme za našima, dojedla jim svačinku co si připravili a koukal se  s nima na 30 let stárý Silvestrovský program na ČT1-bohužel mnohem kvalitnější než Mejdan roku z obýváku a podobná současná produkce, trochu smutné, nemyslíte? A taky jsme se koukali na Volejte věštce-už vím co chci dělat jako brigádu :D

Odpoledne se mi M. pokoušel zprovoznit photoshop,já jsem se pokoušela učit,oboje dopadlo stejně nezdárně. V Oku byli i moji rodiče. Zjevně si to užili. Dneska s nimy asi sdílím kolektivní kocovinu, jinak si to nedokážu vysvětlit.

 Jsem zoufalá, v pondělí mám zkoušku, vůbec tomu nerozumím, ještě musím přespsat seminárku, které taky vůbec nerozumím,nevím tedy,jestli mě k té zkoušce vůbec pustí. Potřebovala bych dělat klausuru a portfolio na Erasmus, ale místo toho se musím učit Rudimentální sračku (rozuměj-Hermeneutika výtvarného projevu) nejvíc zbytečný papředmět).

Změnili nám hodnocení páteřního ateliérového předmětu, nikdo se v tom nevyzná, máme k tomu sedmistránkový metodický pokyn,jediné co jsem pochopila je,že práce ke zkoušce z páteřního ateliéru můsí být označeny žlutými cedulkami a klausura bílými. Co mám dělat,když se mi překrývají a nevím co mám kam zařadit už mi nikdo neřekne.

 Měla bych jít přepisovat práci, nezmínila jsem se o všech bodech postupu hermeneutikého výkladu. Jdwe mi z toho hlava kolem. Připadám si hrozně hloupě. Pokud jsem si o sobě někdy něco myslela,pak to bylo,že nejsem hloupá. Teď si přijdu jak houbička na nádobí. Ale ta hezky barevná. A s tím jenbáječnějším přítelem na světě. Miluju svého houbičáka! A jdu konečně pracovat. Kupodivu se mi trochu ulevilo i když neočekávám,že by někdo měl morální sílu tohle přečíst.

 Pokud ano přihlaste se. Máte u mě lízátko!

 Krásný rok 2011 přeje P!

Mašli aby mě našli!

I když to tak možný vypadalo, nejsem mrtvá, jen nějaká vytížená a nemocná a tak. A taky jsem moc nevěděla o čem bych psala. Oufitové posty jen kvůli ukázce toho-co že jsem si to na sebe zase navlíkla mě nebaví, na skvěle zábavné a trefné články jako má Eva Lily nemám dost fištrónu a na dumavé články jako od Gretky jsem asi zas moc introvert.
   Takže asi očekávejte sem tam další dávku mého vážně nevážného plkání o jsoucnu!  Přeci jenom mých 6 pravidelných čtenářů si to zaslouží! Díky vám!

   A teď už k samotnému jádru pudla(teda spíše článku, i když pudl se v něm vyskytuje taky). 26. jsem se rozhodla trošku vyvětrat a cestou na Kontrolu kočky u kamarádky jsem se stavila v HaM a koupila si-Sponečky, mašličkový, heč! Když už jsem si mimochodem pořídila ten nový účes(už nevypadám ale hejkal v posledním tažení),tak abych ho měla čím korunovat,že.

 

Mašličky a svetr HaM, brož Mixet, cylindr bohužel jen prákoviny

A na závěr pár dalších mašličkovo-roztomilých zbytečností, kdybyste si říkali,že jsem na ty mašličky trošku ujetá máte čirou pravdu,stejně jako na šatičky,kraječky a podobně, přeci jenom přes rok na aťasu,kde se člověku stačí pouze dotknout stolu a je obdařen extraflem, si toho člověk moc neužije.

Svátkům zdar (a jako dárek tu ode mě máte školu přirozených a slušivých výrazů při focení)!

Mučím malá nebohá zvířátka

a s jakou chutí!

(svetr HaM, košile CaA, brož MIXET)

Ale je to v rámci tvořivé činnosti, tak mi to snad ochránci zvířat odpustí...